NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od nového albumu bývalého nácka a panslavistického konvertitu, Charlesa Mansona black metalu, adekvátne šialeného Varga Vikernesa, sa veru veľké zázraky nečakali. Po minuloročnom prepustení z väzenia, v ktorom strávil 15 rokov, sa na verejnosti objavili strhané fotografie zostarnutého, unaveného muža, ktorý mal síce podobne ako v mladosti stále plné ústa nie príliš príčetných rečí, no súčasnú úroveň jeho kedysi nespochybniteľného hudobného talentu si dokázal predstaviť málokto. Najmä ak mala byť novinka BURZUM návratom k black metalu, o ktorom sa Vikernes kedysi vyjadril ako o „negerskej“ hudbe. Ubehol vcelku krátky čas a „Belus“, pôvodne zmýšľaný na vydanie pod politicky háklivým názvom „The White God“, uzrel svetlo sveta.
Od jej prvých tónov je jasné, že vo svojom prechodnom domove v Tromsø, za polárnym kruhom, Vikernes aspoň hudobne (ak už nie fyzicky) dokonale zamrzol. Návrat k časom vrcholného albumu „Filosofem“ a trochu aj „Hvis Lyset Tar Oss“ spočíva najmä vo zvukových spomienkach a dlhých, hypnotických a takmer melodických motívoch, oprášených priamo z múzea počiatkov nórskeho black metalu. Veľká časť „Belus“ je ale aj príjemným stretom tradičnej hudby BURZUM s originálnymi prvkami, aké je do minimalistického black metalu schopný zakomponovať skutočne iba niekto, kto bol veľmi dlho odtrhnutý od skutočného života a jeho vplyvov. Zároveň nahrávka pôsobí oproti tým klasickým úplne novým, ak už nie šťastným, tak určite aspoň optimistickejším dojmom. Niet sa čomu čudovať, Vikernesov statok v oblasti Telemark je podľa novinárov nórskeho Dagbladet rajom na zemi. Navyše, nenávistný black metal sa skladá dosť ťažko, ak sedíte v teplákovej súprave Umbro v drevom vykladanej izbietke, pod nohami sa vám hrá ročný syn a ďalší Greven junior je na ceste.
Tak sa to teda udialo. Vikernes s vydaním nového albumu naozaj neotáľal, z čoho cítiť, aký dôležitý pevný bod v živote na slobode jeho znovuzrodený BURZUM stelesňuje. Doteraz to bolo celkom jednoduché. Skutočné výzvy však hlavného hrdinu čakajú až teraz. „Belus“ nie je nezaujímavý album, bude však veľmi ťažké urobiť ďalší, s nezanedbateľným handicapom, že na ten sa už nebude čakať 10... vlastne, koho sa to snažíme oklamať, 14 rokov. Vikernes už nie je tajomnom opradený guru, jeho mýtus z veľkej časti padol a príliš ružovo to nevyzerá ani s jeho statusom akéhosi duchovného vodcu akokoľvek popleteného zástupu germánsko-slovansko-pohanských nacionalistov - aspoň čo sa veľkosti masy nasledovníkov týka. Časy, kedy sa mu ako jednému z prvých podarilo zhudobniť číre, magnetizujúce zlo, sú nenávratne preč. Varg Vikernes dnes už má len to, čo si po odpykaní „svetského“ trestu zaslúžil.
P.S.: Tento album si nekupujte. Stiahnite si ho radšej v mp3-kach (Pokiaľ možno počkajte na CD rip), napaľujte, kradnite. Bude to tak správne pre dobro všetkého, čo Vikernes v hudobnom "biznise" kedy zastával; nemusíte sa báť, že finančne podporíte akýkoľvek politický myšlienkový smer, ktorý Varg práve zastáva; a okrem toho, je to aj tak jedno. Herr Vikernes visí iba mestu Oslo 23 miliónov nórskych korún za svoje mladícke žeravé znamenia osudu a tým pádom sa uňho jeho majetok asi dlho neohreje. Dosť vážne teda riskujete, že svojimi pár eurami za originálček „Belus“ prispejete akurát na rekonštrukciu kostolíku Holmenkollen a to by bolo predsa „Не хорошо“.
Občan Vikernes po 14 rokoch. Neprekvapivo kreatívny, prekvapivo originálny, šokujúco plný života a optimizmu.
7 / 10
1. Leukes renkespill (Introduksjon)
2. Belus' død
3. Glemselens elv
4. Kaimadalthas' nedstigning
5. Sverddans
6. Keliohesten
7. Morgenrøde
8. Belus' tilbakekomst (Konklusjon)
Fallen (2011)
Belus (2010)
Ragnarok (A New Beginning) (2001)
Hlidskjalf (1999)
Daudi Baldrs (1997)
Filosofem (1996)
Hvis lyset Tar Oss (1994)
Det Som En Gang Var (1993)
Aske (1993)
Burzum (1992)
Promo (1992)
Demo 2 (1991)
Demo 1 (1991)
Dať vysoké hodnotenie tomuto albumu je dosť ošemetný problém, pretože sa nájde dosť ľudí, ktorí radi iných nálepkujú. Ale pri plnom oprostení sa od názorových eskapád kontroverzného autora, ktoré sa našťastie neodrážajú v textoch zostáva hudobné dielo. To je bezosporu kvalitné a po psuedo-ambientých pokusoch opäť originálne a novátorské. Podobne ako u "Filosofem" sa rád nechám odosobnene spomenutými vlastnosťami uniesť, čo sa odráža aj na mojom hodnotení, od ktorého nebudem alibisticky odrátavať body za Vargove chaotické životné postoje a pomätené názory.
bavi
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.